Arezzo in Tuscani

8/29/2017


Chtěla jsem vám sem dnes napsat zase nějaká moudra o Itálii, ale nakonec se stala událost, která mě donutila přemýšlet o něčem jiném, ale vlastně to s tou Itálií zase trošku souvisí. Uvidíte.

Moje drahá polovička se rozhodla udělat z naší společné (OK, více mojí, než jeho) šatny udělat tělocvičnu. Kromě hrazdy, bych asi snesla všechno, ale trval si na svém a mě nezbylo nic jiného, než ho nechat. Měl více pozitivních argumentů, než já těch svých proti. Takže si všechno náčiní zabydlel v pokoji a začal vrtat díry do zdi. V tom slyším z kuchyně tříštění skla. Doběhnu očekávající nějaké zranění a v údivu zírám na zaprasenou chodbu. Dozvídám se, že mu spadlo z žebříku kladivo a zrovna si to natrefilo na petrolejovou lampu. Super. Umíte si představit můj nadšený výraz, když jsem uviděla petrolej na svých oblíbených botách, na zemi a hlavně na papírových tapetách, které se fakt už nedají nikde sehnat...

Následovala moje obvyklá reakce, s nasraným výrazem jsem se otočila na patě a zabouchla dveře. Pěnilo a vřelo to ve mě a do toho skoro slzy na krajíčku z těch zničených tapet. A to nemluvím ani o těch botách. Jeho prosté, že se to stalo omylem, mě moc neuklidňovalo. No, skončilo to zase tím, že jsem vyvolala hádku. A to je i to, o čem se chci dneska bavit. Víte, jak to celé nakonec dopadlo? Můj drahý celý večer uklízel binec, který způsobil. Všechno vytřel, vypral a ráno nebylo nic poznat. Dokonce ani na těch tapetách. Pokud chcete jeden tip k nezaplacení, tak na mastnotu jedině s magnesiem nebo obyčejnou křídou. Je to fakt zázrak. Na tapetách ani flek a ještě čekám, co to udělá s koženými botami.

Co si z toho vzít? Že je někdy (spíše pořád) lepší držet horkou hlavu a emoce na uzdě. Já se tohle ve vztahu pořád učím. Zajímavé je, že vůči okolí si takovou reakci nedovolím, ale doma před někým, kdo mě zná nejvíc, ano. A přitom je to ten nejbližší člověk, který to nikdy nemyslí vůči mě špatně. A tohle bychom měli mít na paměti pořád. Všechny ale úplně všechny hádky jsou zbytečné. Nikdy se nic nevyřeší, jen víc přiloží do toho kotle emocí. Pokud nesdílíte domácnost s úplným ignorantem, tak se vždy dá dohodnout, najít řešení a vyjít z toho ruku v ruce. Ty bouřlivé emoce jsou možná super pro kořeněný život, mě ale ta italská domácnost vážně neláká. Raději budu mít doma krotkého muže, protože vím, že mě dokáže přimět naslouchat, stát nohama na zemi a přemýšlet. Díky za něj. Jinak by ze mě asi občas byla pěkná hysterka a já bych si za to musela pak nafackovat.

Jasně, že není lehké se naučit ve vypjatých situacích ovládat. Obzvlášť když to nemáte v povaze. Vždy se k tomu dá ale postupně dojít a naučit. Mně pomáhá si tu situaci ve dvou rozebrat, pochopit nedorozumění a vyříkat si, jak by to šlo příště udělat lépe. Z předchozích chyb se nejvíce naučíte a hlavně vás to ve vztahu nebo kdekoliv posune dál. Mít vyrovnaný vztah, kde se dokážete domluvit, umíte dělat kompromisy a máte vedle sebe parťáka, za tu snahu přece stojí, ne..? :)

A kdyby vás zajímalo, odkud mám šaty, tak jsou za 70 Kč z Textilhouse. Na léto nejlepší úlovek měsíce :)

secondhand dress, Rebecca Minkoff bag, Reno sandals, Elizabeth's Creation necklace

You Might Also Like

3 komentářů

  1. Počkej jak se budou tvářit tvoje boty až přivedeš domů potomka, já už to komplet vzdala :-D.

    OdpovědětSmazat
  2. Já zase spíš mám problém se ovládat při dětech, máme 2čata a někdy to fakt "stojí za to"!!! S partnerem vše v pohodě, to se nehádáme.. Tak si vezmu k srdci Tvoje rady, potřebuji to..

    OdpovědětSmazat

Like us on Facebook

Flickr Images