Like a Woman

4/06/2019


Jako žena se částěčně cítím být i feministkou. Ale nepleťte si to s nějakým aktivismem. Feministou může být v podstatě kdokoliv, kdo uznává rovnost pohlaví.
Tou rovností myslím třeba taková pro mě důležitá témata jako jsou rovné pracovní příležitosti a podmínky, vzdělání, rodičovské role apod. Nedávno jsem totiž zareagovala na jeden IG post a tak jsem se znovu nad tím vším zamýšlela. Jak to mám postavené já a jak ten fenimismus vlastně vnímám. K mému štěstí mám takovou sociální bublinu, kde se jako žena nemusím vůbec cítit méněcenně nebo nijak omezovaná. Mám partnera, který uznává rovnocenné příležitosti a dost se třeba bavíme o rodičovské roli a o tom, jak je důležité být ženě podporou, aby se i s děckem mohla profesně rozvíjet. Ale tohle rozhodně není český standard a ignorovat to, znamená, že se ten stav nezmění a pořád tu ty viditělné rozdíly budou...

Za zásadní považuju ten fakt, že ženy v ČR průměrně berou na pozicích o 30 % menší platy. A jak to vzniká? Je to tím, že se hůře dostávají do vedoucích pozic a málo si říkají o zvýšení platu? Je to jejich malým sebevědomím (Bůh ví, kde se to sakra bere), prací nastavenou pouze na výkon, nebo obtížné možnosti skloubit rodinu a zaměstání? Myslím, že tu figuruje od každého něco. A taky je to dané klasickou odlišnou výchovou žena vs. muž. Už to v nás nějak formuje naši osobnost. Kdybychom naše děcka vychovávali ne podle pohlaví, ale více podle jejich osobnosti a nechali je svobodně si rozhodnout, co je pro ně nejlepší, možná jsme dneska někde jinde.

Neříkám, že feminismus chápu jako něco, kdy si žena nemůže nechat podržet dveře, nebo odnést těžký nákup. O tom to vážně není a do takového extrému se nechci nikdy dostat. Jde mi ale spíš o zamyšlení nad těmi důležitějšími tématy. Já sama nechci být ženou závislou finančně na muži. Chci po celý život usilovat o to, abych měla svůj příjem a dokázala uživit rodinu, ať se stane cokoliv. Člověk nikdy neví, jaké mu budoucnost bude házet klacky pod nohy. Ale co ty ženy, které už rodinu mají, bylo pro ně přirozené pečovat o děti a pak je opustil muž a jim zůstaly náklady na celou domácnost? Mají teď rovnou příležitost na pracovním trhu? Když budou muset odejít z práce dřív, protože nemoci, školka volá, prázdniny, apod? Proč se žen na pohovorech stále ptají na děti či plánování rodiny? Proč tohle vůbec v dnešní době ještě existuje, proč se na to samé neptají mužů? Copak oni taky nejsou rodiči těch malých dětí a nezastávají polovinu rodičovské role? Proč je u nás stále obvyklé, že lékaře, školku a školu obstarává žena? 

Když se na to podíváte z blízka, tak zjistíte, že ve většině případů figuruje důležitý fakt, že žena má oproti muži nižší příjem a tak je logické, že se pro rodičovskou roli objetuje víc i na úkor práce. Jenže tohle není v pořádku. Takhle se do budoucna nic nezmění a pořád tu budeme mít problém sociálně slabých matek samoživitelek, které prostě díky tomu, že se starají o děti, můžou těžko najít vyhovující zaměstnání. A to ani nemluvím o malé vymahatelnosti alimentů. Vzala bych to spíše za ten lepší konec, jako jsou možnosti, jak ženě jako matce vyjít se zaměstnáním vstříct. Zkrácené nebo poloviční úvazky, práce z domoma, apod., by byla hrozně fajn, jenže to ve spoustě firem stále není samozřejmostí...

Hrozně moc si přeju, aby jednou naše dítě vyrůstalo v době, kdy se tyhle rozdíly ztratí. Nadějí je pro mě třeba to, že se na IT obory hlásí stále více holek, že tu máme programátorky, testerky, vysoké managerky nebo prezidentky. Díky Slovensko za super příklad. Že tu jsou spolky jako Czechitas, které podporují ženy, co se zajímají o technologie a umožňují jim se vzdělávat. Chci žít v době, kdy se taková témata nebudou muset vůbec řešit. Kdy bude jedno, jestli si holčička hraje s počítačem nebo panenkou. Kdy budou zaměstnavatelé automaticky počítat s firemními školkami, jeslemi, aby dokázali nabídnout co nejlepší podmínky pro skloubení pracovního a rodinného života. Tohle mi přijde extra důležité. Jako žena se nikdy asi nebudu chtít dobrovolně vzdát mateřské role, ale taky nechci stát před rozhodnutím, že buď dítě nebo práce. Doufám, že teď jsem na správné cestě se k tomu dopracovat. Protože spokojená rodina se skládá min. ze dvou lidí, kteří jsou v tom vztahu šťastní a to stěští se odvíjí i od toho, co proto každý musel udělat a čeho se musel vzdát. A pokud to oběma naprosto vyhovuje, je to nejlepší stav, který může existovat... :)

Jaký na tohle máte názor. Vnímáte nějak ve svém okolí, že muži a ženi mezi sebou nemají rovné příležitosti? Setkali jste se někdy s nějakou formou diskriminace na základě pohlaví? Budu moc ráda za vaše komentáře, tohle je totiž téma, nad kterým mě baví diskutovat.

ARKET + DIY sweatshirt, DIY skirt, Adidas sneakers (ZOOT), Chloé bag
ph. Karol

You Might Also Like

4 komentářů

  1. Ja si myslim, ze zenska dokaze hodne, ale musi byt o tom sama presvedcena! Znam zenskou, ktere se rozhodla pro karieru a klape ji to v pohode. To, ze nema deti ji nevadi. A to je ten problem, jine chteji dite a byt s tim prvnim na materske, coz je logicke. A potom bezdetnym predhazujou, ze by mely mit uz deti. Sorry, to je ale individualni zalezitost a kazdy ma moznost volby. Ve velkych mestech to nepocitis, ale na vesnicich je ten tlak horsi. Ja bych rekla, ze nezviklat se okolim a zit si podle sveho je vyzva. A to je beh na dlouhou trat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Úplně mi mluvíš z duše. Ten sociální tlak ve městě tolik nezažiju, ale přesně vím, co popisuješ. Měla bys tohle, támhleto, už máš věk na to a to, a je ti už tolik a ty ještě nemáš...prostě děs. Ve městě tomu utečeš, ale na venkově je ten tlak někdy fakt děsný, že spousta holek se nechá vtlačit do situace a života, ve kterém nechce být. Ten feminsmus je pro i v tomhle důležitý, bořit zažitá klišé a sociální vzorce a nechat každého žít svůj život podle sebe. A na to chce skutečně mít vlastní sebevědomí a nenechat se vtlačit tam, kde nechci být...

      Vymazat
  2. Ano, mluvit o tom je stále třeba... Mám půlroční dítě a snažím se pracovat jak to jde. Začala jsem jedním dnem a od dubna mám poloviční úvazek s částečným homeofficem, tak jsem zvědavá, jak to půjde. Tlak okolí tu skutečně je - kamarádky mi fandí, ale třeba mamka kritizuje - argumentuje, že dítě je malé jen jednou, že toho času bez něj budu litovat atd. Můj muž se plnohodnotně stará a to mě uklidňuje, vidím, že dítě je spokojené, tak proč nepracovat. Zažili jsme situaci, kdy muž jel sám s dítětem na ortopedii a lékař napsal automaticky do zprávy "matka poučena" - na tom je jasně vidět, komu se ve společnosti dává pečující role...

    OdpovědětVymazat

Like us on Facebook

Flickr Images