Nikdy jsem nebyla moc na sport. Společné míčově hry a v podstatě hry se vším, co bylo kulaté a umělo dost rychle lítat mi nešly. Proto je pochopitelné, že hodina tělocviku na základce nebyla moje nejoblíbenější (když už jsme u toho, nejraději jsem měla přestávku a poslední zvonění, když končil rozvrh). Ale jak to někdy bývá, moje tělo je jiného názoru, když zleniví, je to znát. Do výšky už neporoste, do šířky mu to jde dobře. Už je to nějakou dobu, co jsem se doslova nakopla a šla do sebe! Začala pravidělně chodit do fitka (zkouškové a vánoční lenivění se nepočítá) a běhat i venku...a světe div se, baví mě to. Vážně. Jakmile začalo být venku hezky, nazula jsem běžecké botky a vyrazila. Ještě že okolo mě nebydlí moc známých, kdyby mě viděli ten první pokus...byla jsem rudá jak náčelník Apačů :D Zjistila jsem, že občasný pohyb potřebuju. Když nic nedělám, jsem pořád unavená. Jsem schopná usnout kdekoli a kdykoli...ve škole na přednášce se spí nejlíp. Teď zvládnu celý den už jen o jedné nebo dvou kávách...to jde :) Chce to jen nějakou motivaci. U mě je to jasné...mám ráda jídlo, dobré jídlo.

Potřebovala jsem nové boty na běhání...objevila jsem tyhle super od Nike. Jsou to snad první sportovní boty, které se mi fakt zalíbily. Jsou jednoduchý, hlavně super pohodlný (běhá se v nich snadno, klouby netrpí), a ty barvy mě baví. Tak jsem si pořídila i celou výbavu v těch samých barvách...myslím, že to je dobrý recept pro lenochy. Když si oblečete na sport něco, co sluší a sedí, tak není třeba se tolik přemáhat. A ještě jedna vychytávka, nevyběhnu bez své MP3 (ano není to Apple, nemusím mít vše, co ostatní). V uších mi zní nějaká house vypalovačka, která mě nenechá v klidu a pořádně rozpumpuje. Tak proč to taky nezkusit :)