Responsibility

1/27/2015



S dospělostí přichází to nejcennější, naše svoboda, ale i ta má druhou stránku mince a tou je zodpovědnost. Asi jste už skoro každý shlédl norskou několikadílnou reality show SweatShop. Já jsem ji nepotřebovala sdílet, ostatně už jsem takových dokumentů viděla hodně. Ale jsem ráda, že se tahle krutá realita dostává díky blogerům více do podvědomí. Nechci tu rozebírat, jak je oděvní průmysl hrozný a škodlivý. Je to odvětví jako jiné, má své dopady. Chci se spíš podívat na to, co můžu jako jedinec udělat. Asi těžko půjdu s transparentem před obchodní domy nebo sídla oděvních společností a vybízet je k ukončení výroby. To, co ale můžu, je chovat se jako spotřebitel více zodpovědně, více s rozumem a vidět dál, než za nákupní košík.  Každé naše chování, má dopady, a nejen na naše nejbližší okolí. Je jasné, že oblékat se musíme, nežijeme v africké poušti, aby nám stačila bederní kožešina. I já nakupuji ve velkých řetězcích, mám pro módu vášeň, ale vše má své hranice.

Často kupuji jen základní kousky, jednobarevná trička, prádlo, ponožky. I tady ale platí, že lepší je nakupovat přírodní materiály a kvalitnější tkaniny, úplety, protože vydrží častější praní a nebudete je po týdnu vyhazovat. Asi poznáte rozdíl mezi super ponožkami a těmi s dírou, které jste objevili na tržnici, tak o tom to je.

O oblečení pečuji. Mám džíny, které vlastním pět let. Ano a pořád jsou skvělé. Boty nosím několik let, mé tenisky na běhání už se mnou přežily několik sezón. Když se objeví nějaká vada, nechám obuv opravit. Oblečení si spravuji sama. Kvůli utrženému knoflíku nebo rozbitému zipu nebudu oblečení vyřazovat.  Hodí se nastudovat, z čeho jsou dané věci vyrobené, na jakou teplotu se mají prát, zda vůbec smí do pračky. A obuv tam rozhodně nepatří, nezkoušejte to na prodavače, až je budete chtít reklamovat. Prádlo si peru v ruce, je to otrava, ale krajkové kousky si zaslouží trochu péče. Stejně jako vlněné svetry nebo kabáty. Něco za vás hravě obstará čistírna. Správnou péčí si oblečení uchová svůj tvar, pevnost, pružnost, barvu a bude vám dělat radost mnohem déle.

Kvalita nad kvantitou. Nekupuji oblečení hromadně. Nejsem shopaholic. Za prvé si tenhle koníček nemůžu dovolit, za druhé to ani nepotřebuji. Vím, co mi sedí, sluší a v čem se cítím dobře. Když přijde nějaký rychlý trend, několikrát se dobře rozmyslím, jestli daný kousek skutečně potřebuji. Opravdu nejsem na spontánní nákupy. Dřív jsem si domů nosila přesně takové kousky, nakonec jsem je vzala třeba jen jednou a pak zůstaly na dně skříně. Teď si vemte, kolik lidí dělá to samé… Když už si chci pořídit něco nového na sebe, dobře si rozmyslím, co to má být. Nový kabát, sukně nebo svetr nakupuji tehdy, když zapadne ke zbytku mého šatníku a doplní ho. V hlavě si sestavuji kolik možných kombinací s novým kouskem sestavím. Pomáhá mi to,  se snadno rozhodnout, jestli je daná věc zbytečná nebo ne. Snad nejdůležitějším faktorem při nákupech je kvalita, ať už materiálu, tak i zpracování. Od té doby, co si sama vydělávám a živím se, přemýšlím o nákupech s větším rozmyslem. Vždy si zodpovídám, zda oblečení za tu cenu skutečně stojí. Polyesterový kabát v ceně 3 tis. Kč tímhle sítem určitě neprojde. Vyhledávám přírodní materiály, které si déle zachovávají svůj vzhled. Samozřejmě tam, kde to jde. A jelikož šiju, je pro mě hrozně důležité, jak je věc ušitá.

Oblečení nevyhazuji. Mám výhodu, že pokud mi něco nesedí, nebo už není tak aktuální, jednoduše si to přešiju k obrazu svému. Pokud šít neumíte, můžete se to naučit, jestli vás to láká, nebo požádat někoho o kom víte, že to umí, anebo si nechat oblečení spravit či přešít u krejčové. Pokud už usoudím, že nějaký ten kousek skutečně nevyužiju, předám ho dál. Je spousta možností, jak s ním naložit lépe, než ho vhodit do odpadkového koše. Většinou ho daruji sestře nebo prodávám na Vinted.  Další možností je prodávat na různých bazarech nebo ho věnovat do charit a domovů, kde tím můžete někoho dalšího potěšit.

Cena není vše. S tím, co jsem psala v předchozích odstavcích, souvisí chápání ceny. Je to hodnota, kterou jsme ochotni za oblečení dát. Pokud ale kupujeme  džíny za 100,- někde v obchodě, je jasné, že výrobní náklady  musí dělat zlomek ceny. Připočtěte k tomu dopravu, reklamu a platy manažerů. Že vám tady něco nesedí?  Ani mně ne. Když začnete uvažovat o ceně oblečení tímto způsobem, možná vás to donutí přemýšlet víc do hloubky. Pokud si můžu vybrat, raději kupuji oblečení u těch značek, které vyrábějí s větší zodpovědností. Za pozornost stojí i lokální výroba, mladí návrháři, vintage kousky, apod. Máte představu, kolik stojí metr vlněné látky na kabát? Že se ta cena materiálu často přiblíží ceně hotového výrobku z Asie a Indie a to ještě nemáte věc ani hotovou..? To není nic nového, tak to prostě je. Já si ale raději ten kabát ušiju, protože vím, že si kupuji kvalitní materiál a vím, kde je látka vyrobená. Plus mi takové oblečení vydrží několik let. Vzpomínáte na oblečení po našich babičkách? Přežilo desítky let, protože bylo vyráběné z opravdových materiálů a často bylo dělané doma nebo na zakázku. Proč se k tomu nevrátit? Některé oblečení za to stojí. Třeba si nechat ušít večerní šaty, kostým, oblek, kabát, atd. Pokud zvolíte dobrý materiál, univerzální  design, tak vám taková věc bude dělat radost několik sezón a ještě budete mít něco originálního. Cena pak vyjadřuje, na kolik si daný skvost ceníte. Ano, sice nebudete mít pak skříň plnou k prasknutí, ale také nebudete chodit v tom, co má každý druhý.

Strategie. Sice se módou zabývám často, hlavně na svém blogu, ale stačí mi někdy jen inspirace. Nemusím vlastnit všechno. Oblečení si někdy jen půjčuji na focení. Dělám si wishlisty s omezeným počtem, ty mě donutí přemýšlet, co skutečně potřebuji a co je jen rozmar. Nechodím moc po obchodech. Aspoň se nenechám zlákat hned něčím novým. Pravidelně nakupuji jen obuv, to mi dává smysl. Ale pohodlí vede, takže žádné jehly jen na focení na blog. Okukuji secondhandy, občas tu najdu doslova poklady. Nebo se dívám po outletových designérských kolekcích, protože cena není přemrštěná a odpovídá více hodnotě materiálu a práci, ne jen samotné značce. Buduji si kvalitní základy šatníku. S těmi správnými kousky nepotřebujete kvanta oblečení. Stačí přidat nějaký zajímavý prvek, doplněk a celkový look vypadá zase jinak. Šiju si, což mě  ušetří nejen od zbytečných nákupů nepotřebného oblečení ale i špatně vynaložených peněz. Raději si za takhle uspořenou částku pořídím kvalitní materiál na další originální kousek.

Jaký názor na tohle téma máte vy? Ovlivňuje vás to nějak? Děláte něco pro změnu? Máte pro mě nějaké své tipy? Vaše komentáře mě  moc zajímají :)

You Might Also Like

19 komentářů

  1. Máš predo mnou skutočný rešpekt za to že napíšeš že nejakú vec vlastníš niekoľko rokov a ak sa ti poškodí - opravíš ju. Niektoré dnešné blogerky vždy píšu čo majú nové, a vyzerá to tak že "staré" veci si oblečú len raz a potom ich vyhodia. Naozaj krásny článok.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. U mě to tak občas taky může vypadat, ale je do tím, že na blog se fotím jen občas a kousky střídám, aby se příliš neopakovaly. I tak se ale vracím postupně k věcem, které jsou mé oblíbené a nosím je pravidelně každou sezónu. V civilu oblékám všechno a častěji :)

      Vymazat
  2. Super článek a nezbývá mi než souhlasit! Pevný šatník se snažím budovat sobě a svým klientům, kdy ve většině případů dá opravdu práci vysvětlit jim, že kvalita je víc než kvantita. Ale myslím si, že se celkově v dnešní době lidé víc snaží a uvědomují, za co ty peníze dají - ať už to platí u kvalitních potravin, nebo právě i v módě. Jídlu nerozumím, a tak se alespoň v oblíkání snažím tento trend podpořit :-) Jana, http://jana-mei.cz

    OdpovědětVymazat
  3. Opravdu skvělý článek, souhlasím s tebou. Jediné co mě mrzí je, že neumím šít :(
    Jinak moje taktika je taková, že krom bot a kalhot obíhám sekáče, je to moje vášeň a fakt je miluju, potřebuju "lovit". Navíc ušetřim a nikdy toho nenajdu tolik, jako kdybych chodila do obchodů.

    OdpovědětVymazat
  4. Souhlasím s Tebou, že zásadní je naučit se šetřit (ne ve smyslu peněz, ale v obecném smyslu) a nekupovat si každou chvíli něco nového. Oblečení (ale i elektroniku atd.) se snažím nakupovat rozumně, ale otázkou je, jestli bojkotem pomůžu dělníkům, protože ti podle mě jakýkoli bojkot těchto nezodpovědných firem odnesou nejvíc. To oni přijdou o práci, když firma zkrachuje, nebo když začne propouštět. A jakékoli řešení asi bude těžké vymyslet a také bude časově náročné.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je zase další část problému. Oděvní značky si jen objednávají výrobu od dodavatelů a tím se separují od výroby a zodpovědnosti za podmínky dělníků. Kontroly, které se tu provádí jsou bez efektu, vše papírově sedí a je v pořádku. Musela by se zavést nová legislativa, která by oděvním společnostem neumožnovala oddělit výrobu takovým způsobem. Pak by nesly odpovědnost za pracovní podmínky a jejich porušování. Asi tam vidím úplný začátek...

      Vymazat
  5. Ahoj Jani, dakujem za tento clanok. Uplne suhlasim. .

    Inak musim ti povedat, ze mas krasny blog, ktory ma aj po niekolkych rokov stale bavi a inspiruje :).
    Katka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tyhle slova mi umí zlepšit den, díky :)

      Vymazat
  6. Bezva clanek! Ja mam veci, ktere jsem nosila pred dvaceti lety a jsou v poho. Take si siju a uz temer nekupuji nove veci. V zasobe mam latky, ktere cekaji na zpracovani. Hned bych sila.

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za super článek. Také se snažím přemýšlet u nákupu, investuji do kvalitních bot, univerzálních střihů a kvalitních materiálů. Také se snažím některé věci ušít nebo přešívám staré nalezence ze skříní nebo second handů. Jsem ráda, že existují blogy jako ten tvůj, kde se neobjevuje kvantita, ale hlavně kvalita. Jen tak dál, držím palce :)

    OdpovědětVymazat
  8. Jani, Tvůj blog jsem objevila teprve nedávno a to, co jsem stačila projít, se mi moc líbí. Máš to v hlavě dobře srovnané a to se cení :-) Tvůj poslední článek mne přesvědčil, že zde stojí za to strávit víc než jen jedno nakouknutí :-) Hezký den Anička

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, díky, je to pro mě pocta :) Poslední dobou chci právě svůj blog posunout trochu dál, využít toho prostoru, který tu mám k věcem, které jsou o něco hlubší, než je jen móda. A budu jedině ráda, když mé články zaujmou i ty, co sem ke mě nechodí kvůli outfitovým postům a pod.

      Vymazat
  9. Celá tahle problematika je složitá a bohužel spousta lidí nedokáže dohlédnout až na její počátek a úplně se děsím toho, jak spousta vlivných bloggerů (ano, mají opravdu vliv na své čtenáře a vrstevníky) teď vykřikuje, ať lidi přestanou kupovat věci tam a tam. Jenže důsledkem budou trpět právě ti dělníci..řetězci klesnou tržby, sníží výrobu a majitel továrny sníží počet zaměstnanců nebo to zabalí úplně a dělníci tak přijdou o jedinou obživu. Je to komplexní problém, který je potřeba začít řešit na všech frontách..od zákazníků přes řetězce a výrobce a v prvé řadě vlády.
    Šít si je fajn, ne každý je ale tak zručný a švadlena taky potřebuje z něčeho žít..ne každý si to může dovolit.
    V prvé řadě by se měl člověk zamyslet nad základními kameny svého šatníku, které by měly být svým způsobem i nadčasové, zohlednit svou profesi, činnosti ve volném čase a způsob života..a v těchto základních kamenech by měl investovat do kvality. A pak si čas od času vybrat kousky, které sice budou třeba produktem fast fashion za pár peněz, ale jejich spotřeba nebude tak velká, protože šatník bude vystavený na těch kvalitních kouscích, co vydrží několik sezón. Třetím rokem mám vlněný kabát a vím, že pokud ho nešťastnou náhodou nezničím, další tři se mnou určitě vydrží. A takových kousků mám u sebe víc. Někdy to stojí čas se o ně postarat - vydrhnout ručně boty, odžmolkovat svetr nebo mikinu, někde přišít knoflík..ale stojí to za to. Ty kousky jsou kvalitní a vydrží a svou cenu si obhájí.
    A když něco už nechci nosit, začínám na našem společném Vinted, pokračuju na bazárcích a když není zbytí, volím sběrné kontejnery charity. Oblečení zásadně nevyhazuju.
    Stejně jako jsme se naučili číst etikety na potravinách, to samé bychom se měli naučit i v módě..a třeba i hledat místní talenty, designéry a začínající kreativce a v jejich práci je podpořit. To je třeba věc, o které sním já..

    Michael
    www.ontheleaf.net

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V tom ti musím dát za pravdu. Já jsem jedině ráda, když vidím, že o tomhle tématu uvažují lidé ve více směrech. Důležité je dělat alespoň nějaké minimum pro zlepšení a nebýt k tomu lhostejný. Když člověk začne u sebe, udělá alespoň nějaký krok než žádný. Třeba se ta nová generace lidí bude chovat odpovědně a budou mít mnohem větší slovo a vliv proti tomuto průmyslu. A třeba se dočkáme jednou i doby, kdy lidská práce bude mít skutečnou hodnotu a západ za ni bude ochotný zaplatit. A tím bude tomu chudšímu světu něco vracet zpátky. Doufám v to...

      Vymazat
  10. Jani, já má džíny od vietnamce 7. rok, ale už je používám jen "na doma", kvalita by se neměla zaměňovat se značkou. Byla doba, kdy jsem nakupoval jen ve značkovém (ne C&A není značka) a tak vím, že není všechno zlato co se třpití. Tedy za sebe tvrdím, že i za 300,- se dá koupit solidní kousek (tolik mě tenkrát stály ty džíny), nebo se za ně dá koupit hadr na podlahu. Inu, jako v každém jiném lidském počínání platí, že by člověk měl používat tu kouli na krku i na něco jiného, než na klobouky. Jsem rád, že i když by ti klobouk s velkou krempou moc slušel, že hlavu máš a že ji používáš a že dokážeš za pár korun vykouzlit velkou parádu.

    OdpovědětVymazat
  11. ja mam v skrini veci ktore mam uz viac ako 6 rokov a vyzeraju stale ako nove. Sekace su moja velka zaluba posledne dni a je to sranda vynurat nove kusky. Tento serial je fajn ze sa siri medzi ludi a verim ze minimalne sa niekto zamysli. Uplne by stacilo keby dostali zaplatene tak aby mohli dostojne zit a mat vzdelanie.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kdyby jim ale zaplatily vyšší mzdu, museli by si ti velcí manažeři snížit marži a tam je ten zádrhel. Když nemusí, proč by to měli dělat..? To by celá tahle branže musela začít fungovat trochu jinak než doposuď...

      Vymazat
  12. Velmi dobrý článek. Už několikrát jsem apelovala na stránkách jedné blogerky na její odběr z čínských e-shopů, kdy toho odebírá hodně a většina věci je nevalné kvality. Viděla jsem to velké nebezpečí toho, že je velkým vzorem pro mladé dívky, které budou chtít také hodně "hadříků" za málo peněz. Některé kousky byly neskutečně špatně ušité, to je poznat na první pohled, pokud se v tomto oboru vyznáme. Ale bohužel to nepadlo na úrodnou půdu, ani u blogerky (proč zrovna ona jediná by neměla brát tyto věci), ani u fanynek (ty měly nesmyslné hloupé připomínky). Ale vidím též tento problém. Základem je rodina, která by měla jít vzorem, také škola, ale hodně by dokázaly ovlivnit blogerky. Jenže ty "správné" nemají takovou sledovanost, jako ty, které mají lákavý, avšak plytký obsah.
    Ale přesto velký dík za zamyšlení, které by se mělo více prezentovat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za komentář, ono je vždy jednoduší jít za něčím jednodušším, než nad něčím přemýšlet. Sledovanost mě netrápí, raději tu u mě na blogu budu mít hrstku čtenářů s názorem, než hromadu hromadu followerů bez něj.

      Vymazat

Like us on Facebook

Flickr Images