confidence
1/26/2016
Moji vášeň pro šedivou nezakrývám. Asi to znáte, že máte po nějaké období svou nejoblíbenější barvu a v obchodě už tak nějak automaticky saháte po stejných odstínech. No jo, ale to moje období mám už několik let. A vůbec mi to nevadí. Šedivá je totiž extra univerzální, a proto se nezdráhám si čas od času pořídit něco nového právě v tomhle odstínu. Je pro mě jako chameleon. Umí být jemná až něžná. Stačí ji zkombinovat s bílou, pudrovou, pastelově růžovou nebo lila. Nebo naopak uzemněná černou, tmavě modrou, khaki, atd. A vždycky to funguje. A když mi přítel sám od sebe řekl, že mi to v té šedivé sluší (a nemyslel zrovna na 50 odstínů :D) , nezbývá mi nic jiného než mu věřit.
V šedivé se cítím jistě, proto ji mám tak ráda. Ale nechci mluvit jen o barvách. Hlavou mi zní otázka k sobě samotné a možná i na vás. Co vás dělá sebejistými? Na kolik vám k tomu pomáhá ekonomické zázemí, nebo např. vysněná postava, super práce, apod? Já se občas cítím jako dvojí osobnost. Na jedné straně si hraju v módě a nebojím se provokovat, když je to z mého úhlu pořád stylová záležitost...na druhou stranu by mě přílišný zájem asi dost rušil a znejistěl.
A takových věcí mám víc. Třeba některé fotky, co mám na blogu k outfitům se mi dost líbí (tím neřeším, že jich bylo pořízeno min. 100), ale pohled do zrcadla v šatně mě některé dny moc netěší. A pak jídelníček, to bude asi ten problém se zrcadlem. O víkendech super, zdravá strava a nemám chutě. V práci naopak, protože se u nás každý týden objeví dodavatelé s něčím extra lákavým, čemu se nedá odolat. A tyhle rozdíly v chování mi občas dávají zabrat.
To samé mám třeba s lidmi. Mezi známými se cítím dobře, bavím se a dokážu se třeba na akci odvázat. Ale posaďte mě mezi skupinku mně cizích lidí, tak mám problém začít debatu. Asi klasická diagnóza introverta. A pak je tu kritika. Pořád si opakuji, že zdravá zpětná vazba je super, že slyšet o sobě i negativa je vlastně dobře. Ale pak mě občas i takové maličkosti vytočí, naštvou nebo doženou k slzám, že tomu přestávám rozumnět. Co mě ale zajímá, pokud jste na tom někdy byli jak já, co jste s tím dělali? Pomohlo vám se s těmi méně nepříjemnými situacemi konfrontovat, nebo jste jen na něco změnili úhel pohledu a nepřikládali tomu takovou váhu? Kdy se cítíte jistě a co proto vůbec děláte..?
DIY wool coat and skirt, Mango jumper, Aldo boots, Chloe faye bag (luisaviaroma.com)
7 komentářů
Nevím, jestli to tušíš, ale tenhle outfit je jeden z nejlepších, co jsem u tebe viděla (a to, že tady máš každou chvíli nějakou parádu). Jsi sexy, ale zároveň tajemná a elegantní. Hrozně ti to sluší:)! Jinak já jsem introvert a mám to úúúúúplně jako ty. Myslím, že se to moc nezlepší/nezmění, možná trochu věkem. Jinak já se snažím být v pohodě tak, že se vyvaruju nepříjemným situacím. A když v ní i přesto jsem, tak se cítím nepříjemně a začnu být nervózní:D. Takže asi tak.
OdpovědětVymazatJéé, to jsi mě potěšila. Já zas myslela, že to bude trochu nuda zase v té mojí šedivé :D Děkuju.
VymazatA pravda, člověk se trochu víc s věkem naučí ty situace zvládat, ale stejně je líp, když se v nich nevyskytnu...
Jiste se citim, kdyz mohu mluvit i treba anglicky. Potrebuji interakci. Nejiste kdyz neco pisi. Vim, ze bych o tematu mohla mluvit a rozebrat to, ale ne psat. Potrebuji toho posluchace videt a vnimat rec tela, ton hlasu atd...
OdpovědětVymazatSeda mi tak skvele jako tobe neslusi, ale i tak ji nosim rada. Je takova jak pises.
K tobě vidím jako perfektní barvu zelenou, prostě ty tvoje vlasy si s ní moc dobře rozumí.
VymazatJá se např. nesnesu s lidmi u kterých nevím, na čem jsem. Manipulativní a vypočítaví...to hned znervózním, takže ani přímý kontakt mi moc nepomůže, protože já jednám sice narovinu, ale k čemu mi to v tu chvíli je..?
Šedá ti velmi sluší a myslím, že je to tvá barva. Navíc ta sukně je úžasná!
OdpovědětVymazatJá se zatím necítím jistě, když mám mluvit německy a občas mě taky netěší pohled do zrcadla. A nepříjemným situacím se snažím vyhýbat, ale když vím, že něco přijde, tak se na to snažím připravit.
Krásne zladený outfit. Keby som šla po ulici, určite by som sa obzrela. o) S neistotou sa dá pracovať. Nemyslím, že niekedy zmizne úplne. Ani nemusí, beriem ju ako hnací motor veci zlepšiť. Ale už nikdy by som nechcela byť neistá ako pred 20 rokmi. A tom som bola mladšia a štíhlejšia, takže o tom to nie je. Je to o tom, naučiť sa veriť si. Skúsenosti pomôžu. o)
OdpovědětVymazatPřesně tak :)
Vymazat