La Petite France
7/27/2018
Tenhle post nebude tolik o fotkách, které se nám s Kájou ten den v La Petite France povedly, ale o jiném tématu. Je to na vás, zda se chcete jen zakoukat, nebo si přečíst i něco k zamyšlení...
Tento článek píšu už podruhé. První verze byla úplně o něčem jiném. Ale pak jsem na IG řešila jednu věc a tou je focení na ulici, které u nás pořád vzbuzuje dost pozornosti. Přišla mi odpověď od jedné čtenářky, která mě nasměrovala přemýšlet o tom trochu jinak.
Přijdou vám lidé, kteří se nakrucují před foťákem směšní, nebo povrchní? Jde o to, že jsme si psaly o tom, že se nemám čemu divit, že to lidem může připadat prostě vtipné, protože to normální lidé nedělají. Že je to jakýsi projev pózérství. Víte, já jsem o tom nikdy takhle neuvažovala, protože se snažím tím povrchním tvorem nebýt. Ono být fashion blogerem jde na více způsobů. Pokud to někdo dělá jen pro to, že chce být sponzorovaný od firem, nebo předvést svoje značkové kabelky a boty, tak ano, řekla bych, že je to dost povrchní styl, který mi nesedí, ale takhle to samozřejmě můžu vidět jenom já a je to jen zjednodušující pohled. Snažím se vám tu ale dát vždycky něco navíc, aby to tak nepůsobilo.
Nosím outfity, kde je většina věcí ušitých, miluju vintage kousky ze secondhandů. A to co nenosím, se snažím v první řadě nějak upravit, abych to mohla používat dál. Oblečení pro mě totiž není spotřební zboží a ráda bych vám ukázala tu svou cestu a možná tím někoho i inspirovala. Ať už k šití, nebo menšímu hromadění věcí z konfekcí, protože jak si můžete povšimnout, já své věci nosím i několik sezón. Ráda vám dávám inspiraci, že jde jedny šaty nosit na několik způsobů. Že kvalitní vlněný kabát je investice, která se vyplatí. Nechci být jen jedním z fashion blogerů, který stále nakupuje a předvádí vám to v outfitových postech, to je pro mě povrchní. Ráda vám ukazuju značky, které tu nejsou, protože šijí z přírodních materiálů nebo nešijí v Indii a pravděpodobně tak nezneužívají dětskou práci. Dávám vám tipy, jak jde oblečení přešít, zkrátit, zúžit, abyste ho nemuseli nechat ležet ladem nebo vyhodit. Tipy, jak o něj pečovat apod. Proto mi nikdy zájem o módu nepřišel jako povrchní činnost. Já to tak u sebe prostě nemám.
Takže pak ani to nakrucování před objektivem mi nikdy nepřišlo tak hloupé. Už z toho důvodu, že jsem děsný estét a chci to mít všechno hezké. Neumím stát jako tvrdé Y a být s fotkou spokojená. A taky nejsem moc fotogenická, takže vystihnout ten správný výraz ze správného úhlu prostě pár záběrů trvá. A v neposlední řadě se vám i k těm outfitovým článků snažím přidat vždy něco ze sebe, aby se nad tím dalo i zamyslet. Nerada bych jen hrubě popisovala, co mám na sobě. Věřím, že vidíte dobře. Mně dělá radost, když sem chodíte jak kvůli pěkným (doufám) fotkám, tak i kvůli těm pár řádkům, které snad mají hlavu a patu.
A tak si říkám a to je teď i otázka na vás, je být fashion blogerem povrchní? Vnímáte to tak? Nebo to rozlišujete podle toho, o kom se bavíte?
A ještě jedna poslední myšlenka, kterou bych tu strašně ráda rozvířila. To, že někdo a teď myslím kohokoliv, občas zapózuje před foťákem a nemá status pracující modelky, by v nás nemělo vyvolávat předsudky. Já bych strašně ráda žila v místě, kde jsou předsudky minimální nebo žádné. Pořád se tu řeší, jak kdo vypadá, co má na sobě, na hlavě, apod. Místo toho, abychom se skutečně podívali, s kým máme tu čest. Není lepší, než si udělat rychlý ( a dost možná i špatný) závěr, prostě počkat, co se z toho daného člověka vyklube? Já si taky kolikrát můžu o blogerech myslet všechno možné, ale dokud se s nimi nesetkám a nepromluvím osobně, nemůžu si udělat úsudek. Nerada takhle někoho soudím. Ale rozhodně se nedivím, že to tak někdo může mít. Naše myšlení je naučené všechno zjednodušovat a trvá to nějakou dobu se naučit to vidět jinak. Já se za sebe klidně přiznám, že někdy v hovoru nebo i článcích generalizuju a taky to nemám ráda, ale zase to pomáhá a zjednodušuje něco vysvětlit.
A to už je dneska asi všechno, protože chápu, že pro někoho můžu řešit úplnou blbost a měla bych si to dělat podle sebe, nehledě na ostatní. Mě ale baví, když můžu alespoň malinko někomu předat ten svůj pohled a třeba se nad tím byť jen na chvilku zamyslí. Každopádně si moc ráda přečtu všechny komentáře, ať už k fotkám nebo tématu. Mějte se fajn :)
Tento článek píšu už podruhé. První verze byla úplně o něčem jiném. Ale pak jsem na IG řešila jednu věc a tou je focení na ulici, které u nás pořád vzbuzuje dost pozornosti. Přišla mi odpověď od jedné čtenářky, která mě nasměrovala přemýšlet o tom trochu jinak.
Přijdou vám lidé, kteří se nakrucují před foťákem směšní, nebo povrchní? Jde o to, že jsme si psaly o tom, že se nemám čemu divit, že to lidem může připadat prostě vtipné, protože to normální lidé nedělají. Že je to jakýsi projev pózérství. Víte, já jsem o tom nikdy takhle neuvažovala, protože se snažím tím povrchním tvorem nebýt. Ono být fashion blogerem jde na více způsobů. Pokud to někdo dělá jen pro to, že chce být sponzorovaný od firem, nebo předvést svoje značkové kabelky a boty, tak ano, řekla bych, že je to dost povrchní styl, který mi nesedí, ale takhle to samozřejmě můžu vidět jenom já a je to jen zjednodušující pohled. Snažím se vám tu ale dát vždycky něco navíc, aby to tak nepůsobilo.
Nosím outfity, kde je většina věcí ušitých, miluju vintage kousky ze secondhandů. A to co nenosím, se snažím v první řadě nějak upravit, abych to mohla používat dál. Oblečení pro mě totiž není spotřební zboží a ráda bych vám ukázala tu svou cestu a možná tím někoho i inspirovala. Ať už k šití, nebo menšímu hromadění věcí z konfekcí, protože jak si můžete povšimnout, já své věci nosím i několik sezón. Ráda vám dávám inspiraci, že jde jedny šaty nosit na několik způsobů. Že kvalitní vlněný kabát je investice, která se vyplatí. Nechci být jen jedním z fashion blogerů, který stále nakupuje a předvádí vám to v outfitových postech, to je pro mě povrchní. Ráda vám ukazuju značky, které tu nejsou, protože šijí z přírodních materiálů nebo nešijí v Indii a pravděpodobně tak nezneužívají dětskou práci. Dávám vám tipy, jak jde oblečení přešít, zkrátit, zúžit, abyste ho nemuseli nechat ležet ladem nebo vyhodit. Tipy, jak o něj pečovat apod. Proto mi nikdy zájem o módu nepřišel jako povrchní činnost. Já to tak u sebe prostě nemám.
Takže pak ani to nakrucování před objektivem mi nikdy nepřišlo tak hloupé. Už z toho důvodu, že jsem děsný estét a chci to mít všechno hezké. Neumím stát jako tvrdé Y a být s fotkou spokojená. A taky nejsem moc fotogenická, takže vystihnout ten správný výraz ze správného úhlu prostě pár záběrů trvá. A v neposlední řadě se vám i k těm outfitovým článků snažím přidat vždy něco ze sebe, aby se nad tím dalo i zamyslet. Nerada bych jen hrubě popisovala, co mám na sobě. Věřím, že vidíte dobře. Mně dělá radost, když sem chodíte jak kvůli pěkným (doufám) fotkám, tak i kvůli těm pár řádkům, které snad mají hlavu a patu.
A tak si říkám a to je teď i otázka na vás, je být fashion blogerem povrchní? Vnímáte to tak? Nebo to rozlišujete podle toho, o kom se bavíte?
A ještě jedna poslední myšlenka, kterou bych tu strašně ráda rozvířila. To, že někdo a teď myslím kohokoliv, občas zapózuje před foťákem a nemá status pracující modelky, by v nás nemělo vyvolávat předsudky. Já bych strašně ráda žila v místě, kde jsou předsudky minimální nebo žádné. Pořád se tu řeší, jak kdo vypadá, co má na sobě, na hlavě, apod. Místo toho, abychom se skutečně podívali, s kým máme tu čest. Není lepší, než si udělat rychlý ( a dost možná i špatný) závěr, prostě počkat, co se z toho daného člověka vyklube? Já si taky kolikrát můžu o blogerech myslet všechno možné, ale dokud se s nimi nesetkám a nepromluvím osobně, nemůžu si udělat úsudek. Nerada takhle někoho soudím. Ale rozhodně se nedivím, že to tak někdo může mít. Naše myšlení je naučené všechno zjednodušovat a trvá to nějakou dobu se naučit to vidět jinak. Já se za sebe klidně přiznám, že někdy v hovoru nebo i článcích generalizuju a taky to nemám ráda, ale zase to pomáhá a zjednodušuje něco vysvětlit.
A to už je dneska asi všechno, protože chápu, že pro někoho můžu řešit úplnou blbost a měla bych si to dělat podle sebe, nehledě na ostatní. Mě ale baví, když můžu alespoň malinko někomu předat ten svůj pohled a třeba se nad tím byť jen na chvilku zamyslí. Každopádně si moc ráda přečtu všechny komentáře, ať už k fotkám nebo tématu. Mějte se fajn :)
DIY dress, vintage bag, Forever 21 sandals, HM hat, Maria Pascual necklace
10 komentářů
Sleduju Tě už hodně dlouho, určitě několik let, a rozhodně mi nepřijdeš povrchní. Znám ale i fashion blogerky, které tak prostřednictvím blogů a sociálních sítí působí. Samozřejmě je těžké soudit někoho jenom na základě článků a fotek, ale řekla bych, že online prezentace o člověku přece jen něco vypovídá.
OdpovědětVymazatJá na Tvůj blog chodím právě za těmi krásnými fotkami, módní inspirací a i články, které jsou často na témata, o nichž se v českém online prostoru moc nepíše. Takže díky za to, a je super, že kvůli tomu občas skousneš i pár divných pohledů, když na veřejnosti fotíš outfit na blog. :D
Děuju moc Markét za tyhle slova. Ani netušíš, jak moc si toho vážím a jsem za to vděčná. Já prostě nikdy nepojedu masovku, směr, co mi není vlastní, protože bych tím musela popřít část sebe a přes to u mě nejede vlak. Byť za tu ztrátu, že nebudu všude vidět, že nemám tolik followerů, že nemám jeden sponzorovaný post za druhým. Žádné jiné vlastní místo, kde se můžu vyjádřit za sebe by mi totiž nezbylo. Mrzí mě, že se toho může někdo tak snadno vzdát za vidinu peněz...ale to je zase na dlouhý příběh.
Vymazatja nechapu, proc se foti 20 fotek stejnych satu, jen v jinych pozach, kdyz bohate staci 2-3
OdpovědětVymazatProtože ty fotky nejsou jen o těch šatech a to je rozdíl mezi těmi, co opravdu vidí jen ty šaty a mezi těmi, co vnímají celkovou atmosféru. Já ten pohled naprosto chápu, můj přítel třeba nerozezná barvy, natož aby dokázal pochopit koncept celé fotky. Takže bych to prostě brala tak, že někomu se stačí podívat na jen na první fotku a někdo si rád prohlídne všechny. Nechme to na každém, co je mu libo...
VymazatKrásná odpověď na předešlý komentář! Ale jak to tu čtu, mám z toho pocit, ze zrovna já jsem podle tebe povrchní :-D...
OdpovědětVymazatNaopak, ty k tomu máš prostě blízký vztah a protože tě znám osobně, tak vím, jak to bereš. Máš módu a věci kolem ní jako velký koníček, ale nežiješ jen tím. Máš dceru, rodinu a i jiné zájmy. Nepřijde mi, že bys byla povrchní, nikdy jste tě tak nebrala, protože kromě lásky k módě a nákupům dokážeš být upřímná a věci nazývat pravým jménem a to je pro mě víc, než to, že nakupuješ častěji než já.
Vymazat:-*
VymazatTu diskuzi jsem na IG zahlédl a s chutí se do ní začetl. :) nefotím sice lidi, ale sám vím, jak dá focení někdy zabrat a že se udělá desíka fotografií, ze kterých jsou nakonec použitelné jen dvě, tři :) takovej ten boom, kdy se postly fotky s outfitem a v jednom odstavci se popsalo, co mám na sobě a kde jsem to koupil, jsou díkybohu pryč a já se milerád začtu do článku, ve kterým je nějaký sdělení nebo zajímavý příběh. a protože to přesně ty takhle děláš, nemyslím si, že bys byla zrovna ten typ povrchní blogerky :)
OdpovědětVymazatDěkuju, že sem chodíš i jako zástupce minoritní skupiny, co se týče zrovna fashion blogů. Vážím si toho. A tím, že tu mám podobnou sortu lidí, to mě taky zavazuje nepolevit, aby si tu každý přišel na své. A k tomu focení, někdo to prostě pochopí, protože sám fotí a tím pádem má oko a pohled na to, co je dobré a s čím je jako autor nebo objekt na fotce spokojen a někdo prostě cvakne fotku mobilem a je mu jedno, jak výsledek vypadá. Těžko pak té druhé skupině osvětlit, že to stojí víc času a námahy, než jednou zmáčknout spoušť. Bohužel musím tohle občas vysvětlovat i lidem, co si u mě chtějí nějaké fotky zaplatit. To se pak bohužel nesetkáváme s představou, kolik taková jedna fotka stojí. Ale snad se to časem zlepší, když to do nich budem hustit.
VymazatTo mi mluvíš z duše! Přesně tak, někdo a vidím to hlavně u spoluprací, si nedokáže představit, kolik může za fotkou, potažmo článkem, projektem, být práce!
Vymazat