3 dny po svatbě, 3 dny jako manželé, muž a žena. Je to neskutečný pocit. A i když si říkáte, že se nic nezmění, zanechá to ve vás tolik dojmů, které vlastně ani nestíháte pořádně zpracovat.

I proto jsem ráda, že jsem ještě 14 dní před svatbou stihla s mým mužem zorganizovat předsvatební focení. Vůbec nelituju, že jsem si tím přidělala další práci. Naopak. Předsvatební focení je pro mě nádherná vzpomínka. Proč si ho střihnout taky, když ze svatby bude fotek až až? Protože tohle je hlavně o vás dvou. Můžete si na focení či video vybrat místo, které je vašemu srdci nejbližší, i právě proto, že by třeba nebylo nejvhodnější na svatbu, nebo je na svatbu prostě nedostupné, drahé, atd. Můžete se vydat tam, kam vás to táhne bez celé té organizace a shonu kolem svatby. A teď moc dobře vím, když mám srovnání, jak je super, si tohle užít jen ve dvou a mít víc v klidu, kdy se nemusíte stresovat kvůli ničemu jinému a můžete si vychutnat společný čas a nechat se při tom zvěčnit na místě, které milujete. 

A co víc, můžete hlavně otestovat, jak vám to s fotografem nebo video makerem dohromady funguje a líp se sehrát i na nadcházející svatbu. Pro mého muže, co se nerad fotí, to byla i taková psychická příprava na den D. Rozhodně mu to prospělo, protože z něj postupně opadl takový ten křečovitý výraz, uvolnil se a vypadal na fotkách mnohem víc přirozeněji. Jestli nad tím rozmýšlíte, rozhodně to před svatbou ještě zorganizujete. Můžete to pojmout mnohem jednodušeji než my, nebo se naopak vyřádit, to je na každém...

My se vydali k německému jezeru Eibsee. Leží v Bavorsku, zhruba hodinu pod Mnichovem, z Prahy se sem dostanete za 5 hodin jízdy autem. Proč zrovna tohle místo? Protože tohle jezero obklopené horami je naživo úplně pohádkové, ty scenérie vás prostě dostanou. Tyrkysová křišťálová voda, lesy, kamínkové pláže a bílé vrcholky zasněžených hor, pro nás dva to je láska. Milujeme hory, jezdíme každý rok v létě někam na túry a já doslova hltám každý výhled za odměnu po náročném výšlapu. Jenže představa, že se takhle někam belháme s šaty a fotografem za pohádkovým výhledem, nebyla moc reálná. Chtělo to místo, které bude dostupné autem a budete mít okolí hned jako na dlani. Eibsee je na tohle ideální lokace. Zaparkujete hned kousek od vody a jste na místě. Žádné trmácení nahoru. Celé jezero se dá hezky obejít po pěšinkách bez velké námahy, takže parádní místo na uskutečnění něčeho takového.

Celkem nás jelo pět ve dvou autech. S mým mužem jsem ráno kolem deváté hod. nabrali Peťu makeup artisku, která je kamarádka naší Alex, co nás fotila i na svatbě. Alex nás sice fotila již po několikáté, ale teprve teď to bylo něco většího a ve znamení nadcházející svatby. Když jsem jí ten svůj bláznivý nápad sdělila nad kafem, byla hned pro a mně se rozsvítily oči, protože už jsem si malovala, jak to bude krásné. My dva, hezky oblečení a kolem nás nádherné hory. Co víc si přát..?Alex se mě tenkrát před uskutečněním předsvatebního focení ptala, jestli by s námi mohla jet i Peťa a taky její kamarád Marek, se kterým občas fotí na svatbách. Marek Sybal byl s Alex i na svatbě Nikol Moravcové, a tak jsem měla možnost vidět jeho super práci. Oba jsou skvělí fotografové a taky super povahy, takže je můžu jen a jen doporučit. Jsem moc ráda, že jsme jeli v takové super partě, protože bez nich by to prostě nebylo tak super pohodové. 

Cca měsíc před termínem jsem vymýšlela detaily na focení. Díky Alex jsem dostala kontakt na Zuzku Kedroňovou z Yoora Studio, která vytváří krásné svatební šaty z mírumilovného hedvábí a dalších přírodních materiálů. Přemýšlela jsem, že bych si na předsvatební focení stihla ušít ještě nějaké šaty, ale nakonec jsem byla ráda, že jsem se se Zuzkou domluvila na zapůjčení, protože jsem toho měla fakt nad hlavu a stejně bych ty své nestíhala dokončit. Vybrala jsem model Baja s véčkovým výstřihem a zapínáním na knoflíčky v celé délce. Mají přinechané volánkové rukávky a dají s nosit s výstřihem vepředu i vzadu na zádech. Jsou podšité bambusem a dokonalé v každém detailu. Když jsem si je u ní v Emeraldu zkusila poprvé, věděla jsem, že to na focení bude přesně ono. Jsou jednoduché a díky tomu se dají nastylizovat na spoustu způsobů. 

Hned mě napadlo, že by to chtělo něco jiného, když se chystáme do hor, a proto mě napadlo, že to pojmeme v boho stylu, který k té přírodě prostě bude sedět krásně. Jj, já a detaily, to mě prostě baví. A abych nebyla vyladěná jen já, vypůjčila jsem si v Nila Store nějaké krásné doplňky a dekorace pro něj i pro sebe. Parádní byl hlavně vlněný klobouk Yellow, který tomu dal ten správný boho šmrnc. Jeden z mála, co mi sedí velikostně v esku, dokonce slušel i jemu. Partner měl z Nily pásek, košile byla šitá na míru ke svatebnímu obleku z Oblack, kšandy jsem mu objednávala z Wow doplňků, protože jsem sháněla k bílé košili nějaké béžové s koženou vsadkou a tady měly jako jedni z mála super výběr. Motýlek jsem na poslední chvíli objevila v Zaře. Kalhoty a boty má již dlouho. Já jsem si z Nily ještě zapůjčila krásné sandálky od značky Laidback London, jediné, mohly by na noze více držet. A krásnou kytici na focení v boho stylu nám uvázaly v My Living My Garden, za což jim ještě jednou děkuji. Vydržela perfektní i po focení a měla jsem ji ve váze ještě týden. 

Celý týden před focením hlásila předpověď několikadenní deště, až v neděli před se to konečně umoudřilo a mělo být celé pondělí bez přeháněk, tak jsme byli nadšení, že to nakonec vyšlo a nebudeme muset narychlo vymýšlet jinou lokaci. Plán B bylo např. dojet aspoň do Adršpachu, kdyby to fakt nevyšlo, ale nakonec jsme všichni jeli k Eibsee. Alex s Markem vyrazily asi o dvě hoďky dříve, aby obhlédli lokaci. Všichni jsme se sešli kolem třetí odpoledne u jezera. S Peťou jsme hledaly místo, kde bychom mohly najít zázemí pro makeup a vlasy. Nakonec jsme se usadily s nádobíčkem v jedné z restaurací u vody, naštěstí byla poblíž i zásuvka na kulmu a personál nás nechal v klidu pracovat. Toho jsem se obávala asi nejvíc, že nenajdeme žádné místo, kde by byla k dispozici aspoň jedna přípojka na elektřinu. Peťa mi vytvořila krásný makeup, který bych sama nikdy takhle nezvládla. Škoda, že na fotkách není vidět z blízka, ale nebojte, budu mít dostatek fotek ze svatby. Natočila mi vlny a už jsme tak byly ready na focení. 

V duhé části vám sem přidám i fotky od Marka, který s sebou bral i drona, a tak máme nezapomenutelné záběry, za které jsem vážně vděčná...

Jenže, co jsme došli k autu pro nějaké dekorace, zatáhlo se, začal foukat silný vítr a rozpršelo se. Paráda, si říkám a je po všem. Celá smutná jsem se hned schovala do auta a doufala, že to rychle přejde. V autě začalo být dusno, tak jsme se přikrytí taškama nad hlavou přesunuli zpět do restaurace a čekali, kdy to konečně přejde. Mně mezitím totálně zplihly vlasy a já si přesně pamatuju ten smutný výraz Peti, když viděla, jak šla její půlka práce vniveč. Dokonce jsme spekulovali, jestli to na místě nezabalit a nepřesunout se k jinému jezeru, které by bylo ale tak min. 3 hodiny jízdy. Nakonec nám ale asi někdo nahoře přál a po chvíli se ta průtrž deště a mračen roztrhla a zase vysvitlo sluníčko. Neztráceli jsme čas. Sedli jsme venku na zahrádce k nejbližší zásuvce a Peťa mi v rychlosti natočila opět vlasy, abych na té hlavě alespoň něco měla. Sbalili jsme všechny věci a šli na lokaci. Cestičkami kolem jezera jsme se dostali k mostu a od té chvíle se všechno seběhlo tak rychle, že jsem si až po nějaké době uvědomila, že běhám v botách, ve kterých jsem přijela, že s sebou mám akorát klobouk s květinou a všechny ostatní dekorace zůstaly v autu. Ale nebylo moc času, tak jsme s celým týmem fotily, co se dalo. 

Nakonec z toho vznikly super záběry a já si to přes to všechno fakt užívala. Alex nám udělala jako vždy krásné záběry, má prostě neskutečný cit a talent a navíc je to mega miloučká osoba. Marek zase překvapil protože jsem zatím nikdy neabsolvovala žádné focení s fotografem mužem. Má neskutečný cit pro záběry, umí vychytat úhly a pracuje skvěle s lidmi, poradí pózu a dokáže zpracovat i chlapy, co se neradi fotí. Dokonce mi dneska ani nevadí, že jsme u Eibsee nedaly ty dva profláknuté spoty, ze kterých se všichni fotí na Instagram, alespoň jsou ty naše fotky jiné a originální. 

Na poslední část jsme se vrátily k autu pro dekorace a oblek  a přesunuli se všichni na druhou stranu k nedaleké pláži, kde jsme si počkali na krásný západ slunce. Bylo to nádherné, jak se po dešti zvedala všechna ta pára směrem vzhůru a vytvořila závoj kolem vrcholků. Všude byl najednou klid, nikde skoro ani noha a to i přesto, že to pondělí byl v Německu státní svátek. Konečně jsme to tu měli jen pro sebe. Otevřeli jsme vínko, rozložili deku a koberec a užívali si během focení ten krásný výhled. Vzala jsem s sebou i naše snubní prstýnky od 27jewelry. Chtěla jsem mít tuhle předsvatební vzpomínku kompletní. Aspoň jsme si to nasazování otestovali nanečisto. Ono to stejně u toho oltáře bylo úplně jiné a prožívali jsme to jinak, takže jsme se vůbec o nic neochudily.

Tímhle článkem chci poděkovat všem, kteří nám tohle předsvatební focení umožnili a podíleli se na něm. Díky vám máme s mým mužem (jak já si na to teď ráda zvykám :)) krásnou vzpomínku na pohádkovém místě. Pro mě takový splněný sen, na který jen tak nezapomenu. Už se těším, až si najdu čas všechny fotky vyvolat a udělat z nich fotoknihu. Na to se hodně těším.

Co říkáte na fotky? Podnikli byste něco takového taky? Anebo byste to pojali jednodušeji? Jaké místo pro předsvatební focení by bylo to vaše vysněné? Pište mi vše do komentářů, těším se na čtení... :)